Lepení se obecně týká adheze dvou předmětů působením tavného lepidla citlivého na tlak a oblast, kde jsou tyto dva předměty spojeny, se nazývá spojovací povrch. Před nástřikem lepidla pomocí atavné lepidlostroji, potřebujeme ošetřit povrch předmětů, které se mají lepit, abychom dosáhli lepšího spojení. Při výrobě a zpracování jakýchkoliv materiálů je nevyhnutelné, že na nich ulpívají nějaké skvrny, olejové skvrny nebo nečistoty. Jsou-li materiály s nečistotami přímo nastříkány lepidlem, ačkoliv lze lepidlo nastříkat, nebude stabilní a vrstva lepidla snadno odpadne. Proto bez ohledu na to, o jaký druh materiálů se jedná, musí být před nástřikem lepidla provedena povrchová úprava.
Hlavní účely povrchové úpravy materiálu jsou následující:
1. Odstraňte různé skvrny a rez na povrchu materiálu, aby byl čistý, aby se povrch materiálu a lepidlo přímo spojily a zajistila se kvalita lepení.
2. K zdrsnění povrchu materiálu používáme chemické ošetření nebo jiné metody, dále zvyšujeme vazebnou sílu mezi vrstvou lepidla a povrchem materiálu, zlepšujeme ochranný výkon a prodlužujeme životnost.
Existuje mnoho způsobů povrchové úpravy. Jako pomocné prostředky lze použít mechanické nástroje a lze také použít metody chemického ošetření nebo ruční metody. Obecně lze říci, že lepší účinek má pískování, poté ruční metoda. Ruční úprava však vyžaduje poměrně vysokou pracnost, proto se používá méně často. V současné době většina jednotek, které používají tavné elektrostatické nanášení lepidlem citlivým na tlak, používá hlavně pískování, ale v některých případech se používá i chemické ošetření. Na některých místech může z důvodu prostorových omezení použití metody pískování snadno způsobit deformaci materiálů. Pokud je operace nesprávná, mohou být materiály dokonce proraženy. Při čištění povrchu materiálů bychom proto měli věnovat pozornost i způsobu použití a vybírat podle aktuální situace.